Je sobota, 4.4. 2009, den, kdy se ve Strakonicích koná 7. ročník Tattoo Jamu. Program začíná už v deset ráno, ale rozhodli jsme se, že tam pojedem až vlakem v půl druhý. V jednu u mě zvoní Milhaus, a může se vyrazit. Ještě skočíme do Billy, pokoupit něco dobrýho do vlaku (labužník Milhaus si koupil litr mlíka, já nějaký piva), ať ta cesta líp uteče.

Na vlakáči se k nám připojujou Lejno s Kubajzem, a sestava je kompletní. Cesta ubíhá příjemně, už jsme v Písku, kde se k nám nalodil Aleš. Do Strakonic je to odtud už jen kousek. Na vlakáči jsme po trošce ukecávání dokonce sehnali i odvoz, co nás hodil až před kulturák, ke kterýmu je to přes celý město a nikdy bysme ho nenašli :-)

Venku už řvala nějaká muzika, kulturák byl v obležení potetovaných a propíchaných lidí. Zaplatili jsme vstup, pozdravili známé, poznali pár neznámých a šli pro něco k pití nahoru k baru. U toho se ale asi posralo chlazení takže pivo bylo teplý jak chcanky. Ještě že dole byl druhej bar, tak jsem chodil tam. Hlavní kapely začínaly hrát od devíti, tak jsme to tam zatím jen tak procházeli, koukali na prezentace studií (a že bylo na co koukat, fakt paráda), kecali s kámošema…

To už se na podiu připravovala půda pro šílence z Hell.cz a jejich show.

Ta byla skvělá, moc se mi líbila. Někoho, kdo si nechá vrazit háky na maso do zad, zaháknout do nich lano, a pak přes kladku tahá druhýho, který má ty samý háky v kolenou, to totiž nevidím každej den :-) No prostě bylo to hodně zajímavý.

Po Hell.cz zahrála kapela Vzhůru?Nohama!, která mě ale nijak nezaujala. Jedna písnička byla výborná, opět nevím jak se jmenovala, ale jinak se mi nijak extra nelíbili.

Byl čas na vyhlášení tattoo soutěže – lidi, co se nechávali tetovat přímo na místě se prošli před porotou, která pak hodnotila práci jednotlivých studií. Soutěžilo se v několika kategoriích (tribal, old, barevný tetování atd.). Z vyhlášení si toho nepamatuju, takže víc psát nebudu.

Po vyhlášení zahráli příbramští E!E, ale bez zpěváka, takže zpíval kytarista. No, i když se mi celkem líběj, takhle tohle bylo takový nemastný neslaný, takže jsem ani moc neposlouchal.

To už se k hraní začínali chystat Malignant Tumour, a to byla úplná nádhera, procpal jsem se na ně až dopředu a trošku si skočil.

Pak se někdo vydrápal na podium, skočil do davu, ale trošku blbě, navíc jsem ho chytal skoro sám, takže mi prasknul displej u foťáku, kterej jsem držel v ruce. To zas taková nádhera nebyla, ale stane se, snad mi to vyreklamujou, protože to nijak velká rána nebyla, takže to nemá co praskat…

Přesto to nikoho před focením nezachránilo, protože i když jsem neviděl co fotím, tak to fotilo, takže jsem opět blejskal každou hovadinu. Ještě se mi nestalo, že bych za jeden večer natřískal 420 fotek, takže si asi dovedete představit, jak to vypadalo. Spoustu lidí už to asi sralo, ani se jim nedivím, jenže vysvětlujte to někomu jako jsem já…

Poslední tuším zahrál Carlos and his coyotes, na který jsem se těšil, ale pak jsem z nich moc neviděl.

Po kapelách se ještě chvilku pilo, ale bylo už pozdě, a v kulturáku chtěli zavírat. Pomohli jsme Marťasovi vyhnat lidi, já osobně jsem vyhodil Malignant Tumour, kteří se nalejvali nahoře v hospodě. No dobře, jen jsem jim řek, že mě to sice taky sere, ale že se bude zavírat, tak musíme pryč… :-)

Venku se nás sešla docela početná banda, a vyrazili jsme hledat bar, kde bude ještě otevřeno. Tady to mám trošku mlhavý, ale myslím, že jsme k jednomu došli, ale tam nás nepustili, protože nás bylo moc a nevešli bysme se.

Tak jsme se přesunuli k nějaký hospodě, zabrali jí celou, a bylo zase pěkně. Chtěl bych říct, že taková parta lidí, co je tady ve Strakonicích, to se jen tak jinde nevidí, akce s nima bývají hodně podařený. Ještě chvíli jsme popíjeli, David s Kubajzem a Mišákem zaujali polohu „čtenář“,lidi začínali pomalu odcházet, a pak už nás vyháněli i z týhle hospody.

Nebyl to nonstop, otevřeno tak dlouho měli jen kvůli nám, a barmanům se prej asi ve čtyři ráno chtělo už spát nebo co… :-)

Tak jsme ještě na chvilku zašli do jednoho nonstopu, a pak už na vlak. Po přestupu v Ražicích nás čekala asi třičtvrtěhodinová cesta do Milevska, kterou jsem celou prochrápal, takže Milhaus musel dávat pozor, abysme vystoupili včas, což se nakonec i povedlo. Cestou z vlakáče domů jsem si koupil něco málo k jídlu, sežral to, dal sprchu a asi do čtyř vytuhnul… Byla to jedna z nej akcí kde jsem byl, bavil jsem se královsky… :-)

některé fotky nejsou moje, našel jsem je u jedný slečny na rajce.cz, snad jí to nebude vadit, že jsem jí je takhle odcizil…