Sice jsem měl trošku jiný plány, ale to bych nesměl navštívit Milhause s Áďou, kteří mě začali přemlouvat, ať s nima jedu do Budějovic na nějaký rock’n’roll. Snažil jsem se vymluvit, jako že musím brzo vstávat do práce (koncert byl v úterý) atd, ale nakonec mě samozřejmě ukecali…

Chvíli před šestou tedy sedám do auta (ano, opět řidič) a vyrážím do Písku pro tu sebranku. Připojuje se k nám ještě Lucka. Vyjíždíme, a kousek před Budějovicema stavíme na benzínce, kde máme sraz s posádkou ze Strakonic – bez nich bychom do klubu Velbloud v životě netrefili… Čekáme, čekáme, až se konečně po asi půl hodině objevují, tak můžeme jet. Jak jsme pak poznali, tak Carlos taky moc nevěděl kde to je, tak jsme si dali menší okružní jízdu po Budějovicích, ale nakonec nás tam přeci jen dovedli.

Je zavřeno, dovnitř pouštějí až od devíti, tak jdem ještě někam sednout. Protože to tam moc neznáme, sedáme do první věci, co vypadala, že v ní můžou mít pivo. Byla to nějaká úchylná a předražená divadelní restaurace, zrovna se asi hrálo nějaké představení a byla přestávka, protože všude kolem byla spousta lidí v kvádrech, co na nás čuměli jak na dementi. Seděli jsme na zahrádce, a obsluha se sem nijak zvlášť nehrnula, u baru fronta jak prase, tak jsme si řekli, že najdem jiný podnik. Po chvilce hledání jsme našli, tak sedáme, dáváme něco k pití a kecáme. Mimochodem, tohle byla první hospoda, kde mi řekli že si nemůžu dát turka, protože ho nedělaj. No, uplynuly asi dvě hnusný nealkoholický piva, a už bylo čtvrt na deset, tak jsme šli do Velbloudu.

Lidí tu ještě moc nebylo, ale postupně se to začínalo plnit. Podle vlajky pověšené nad podiem konečně zjišťuju, na co že jsme to vlastně přijeli – na kapelu Al and the Black Cats z Lowellu, Michiganu, USA. Objednávám si další napodobeninu piva, a kapela už začíná hrát.

Od prvního tónu to bylo obrovské překvapení! Vynikající hlas basáka (hlavní zpěvák) a kytaristy doplněný parádní muzikou a skvělou show – kytarista skákal po čem se dalo, bubeník předváděl hovadiny s paličkama, basák furt něco hulákal a dělal ksichty, no prostě paráda.

Klub byl narvaný, dav se dostal do varu, holky pod podiem pařily jako o život, a i na kapele bylo vidět, že si hraní a přízeň publika tady v Budějovicích pořádně užívá. Musím říct, že lepší vystoupení jsem už hodně dlouho neviděl, takhle by to mělo vypadat úplně vždycky a na každém koncertě!

Kapela klasicky dala několik přídavků, a pak uvolnila místo pro DJe, který po zbytek večera hrál muziku ve stylu r’n’r. Navštívil jsem distro Al and the Black Cats, a hned jsem si koupil dvě CD a triko.

Milhaus si na baru asi pěkně popovídal s punkáčem, který stál celou dobu u distra – byl to nejspíš taky američan, protože mluvil anglicky. Pořád Milhausovi něco vyprávěl, oba vysmátí… To by bylo všechno moc hezký, kdyby Milhaus uměl anglicky trošku víc než „fuck you, bitch“ a podobný věci :-) Taky jsem s ním pak chvíli kecal, fakt v pohodě týpek, takhle jsem se dlouho nezasmál, i když moje angličtina je taky mizerná, tak se mnou měl docela trpělivost :-). Jméno jsem samozřejmě zapomněl, jak to já umím…

No, už byla asi jedna hodina – nejvyšší čas vyrazit domů. Posbírat posádku zpátky do složení, v jakém jsme přijeli, dalo docela práci, Milhaus s Luckou to trošku přehnali s pitím a nechtěli spolupracovat. Teda Lucka šla sama, ale Milhausovi se nechtělo, jako vždycky…:-) Nakonec se to podařilo, tak jsme vyrazili.

Akorát jsme vyrazili někam na druhou stranu než jsem měli, takže jsme cca půl hodiny bloudili po Budějovicích. Tak si jedem, hledáme cestu, když v tom vidím v zrcátku majáky hlídky „pomáhat a chránit“. Zastavuju u krajnice, mladej policajt mi kontroluje doklady, a oznamuje mi důvod proč nás staví – projel jsem STOPkou, a prý to bude za 2000 Kč. Když viděli stav zbytku posádky, dávaj mi dýchnout – samozřejmě 0.00, jsem zodpovědnej :-) Stojím s esenbákem venku, furt mi říká, že mi bude muset dát pokutu, já říkám že jsme tu STOPku museli přehlídnout, když jsme koukali po ukazatelích, že jsme zabloudili. To už k nám přichází napranej Milhaus, chytá policajta kolem ramen a jako by spolu dvacet let chodili na pivo mu povídá:“Kámo, nech ho bejt, dyť se nic nestalo, ne?“. Tihle policajti naštěstí patřili k těm rozumnějším, takže to nechali být, poradili nám cestu na Písek a nechali nás odjet.

Vyjel jsem cestou, co nám poradili, ale asi jsem to blbě pochopil, takže jsme se opět ztratili. Jezidili jsme pořád sem a tam, jednou zajeli až do nějaký slepý uličky, no děs. Ještě že aspoň Áďa zůstala při smyslech, a dostala nápad kudy odtud vyjet. Takže mě navedla, naštěstí už konečně správně, a už jsme to prali směrem na Písek. Byla mlha jak kráva, místama jsem viděl jen asi tak tři metry před auto, takže jsem radši jel pomaleji. Cestou jsme málem srazili zajíce, srnku, kočku a malou lišku – tolik zviřátek jsem za jednu cestu ještě nepotkal. Konečně jsme v Písku, budíme ožraly a vyháníme je z auta, a já pokračuju sám směrem domů a spát.