Plány na tuhle sobotu byly úplně jiný – chtěl jsem jet do Prahy na křest nového CD Disdainful a Normals?! , ale protože jsem neukecal nikoho ať jede se mnou, nakonec jsem skončil v Plzni, kam pár kámošů přeci jen jelo. No, ale nebudeme předbíhat…

Akce začínala už od třech hodin, Plzeň je vcelku daleko, takže jsem si přivstal, a na to, že byla sobota vstával nehorázně brzo – v půl desátý :-). Hodil jsem do sebe něco k jídlu, rozkoukal se, a vyrazil na vlak. Cestou jsem si koupil něco dobrýho (4 piva) ať ta cesta líp uteče, a mohlo se jet. Vlezl jsem do vlaku, kde byl totálně vydýchanej vzduch, a vagon byl plný nějakých smradů, co asi jeli na výlet, takže si skoro nebylo kam sednout. To nám to pěkně začíná. Chvilku jsem tam tak seděl mezi nima, ale to jejich hulákání mi už začínalo lézt na nervy, tak jsem si sedl do druhýho vagonu, kde bylo víc místa a vzduch o poznání lepší.

Otvírám druhou plechovku, a to už jsem v Písku a přistupuje Aleš, který mi hned zabírá jedno pivo. Náš vlak má chvíli zpoždění, tak máme strach abysme stihli přestup v Ražicích. Obavy se ale rozplynuly po tom, kdy jsme dojeli do Ražic, a ženská s hnusným hlasem a vyjadřováním jak po flašce rumu do rozhlasu hlásila, že rychlík do Plzně má zpoždění 50 minut. To je fajn – Ražice, prdel světa, žádná hospoda, to bude zábavný čekání.

Obešli jsme nádraží, a pak tam někde sedli. Pivo rychle docházelo, takže jsem zavolal Marťasovi do Strakonic, jestli by mi mohl ještě 3 koupit.

Asi za půl hodiny konečně přijíždí rychlík, takže na radu průvodčí zabíráme úplně prázdnej zadní vagon a jedem. Ve Strakonicích přistupují další členové posádky – Martin, Martin a Dana, kterou jsem doteď neznal, ale poznal. Cesta ubíhá celkem rychle, pitivo mizí, a Plzeň se blíží. Aleš z batohu vybalil kuře a chleba, tak jsme se i najedli.

Počasí nám přálo – když jsme vystoupili, akorát začalo chcát, tak jsme to měli i se sprchou.

Božkov je od vlakáče daleko, takže nás čekala asi tak půlhodinka v trolejbuse. Konečně jsme došli před slavnou hospodu „Pod Kopcem“, platíme vstup, a jsme vevnitř. Lidí tu zatím moc není, ale časem se to zlepší.

Objednávám pivo, a začíná hrát první kapela. V tom pořadí mám ale docela bordel, takže nevím jak kdo hrál :-) Myslím, že první byli SAS, kteří na závěr vystoupení zahráli i Cigánský Problém od slovenské Zóny A. Trošku jsme si skočili v pogu, a bylo hezky…

Další kapela co si pamatuju byli Egyptian Gay Lovers – tahle kapela s úchylným názvem mě hodně překvapila svým svižným rock’n’rollem, taky fajn vystoupení.

Další se mi v paměti rýsují Carlos and his coyotes, kteří mě snad nikdy neomrzí – opět dávám za jedna :-)

Z povzdálí od baru jsem pak viděl ještě Phantoms on fire. Loadead jsem viděl jen tak matně, i když jsem se na ně těšil, jejich první songy mě nezaujaly, takže jsem nakonec moc neposlouchal. A víc si toho z kapel nevim. Nalitej jsem nebyl, ale prostě si to nepamatuju…

Vím akorát, že na místě jsem si dal asi 3–4 piva, a pak mě začala brutálně bolet hlava, nevím z čeho, takže jsem na chlast vůbec neměl chuť. Proto jsem zbytek večera byl o matonkách. Ožralých bylo stále víc, mě bylo furt hůř, tak jsem se musel jít několikrát projít na vzduch (aspoň že ne sám:-).

No, to už bylo nad ránem, skoro jsme usínali, za hodinu měl jet trolejbus, za dvě hodiny vlak. Nevím kdo dostal ten blbej nápad (:-)), ale vyrazili jsme s předstihem čekat na zastávku. Venku byla vcelku zima, ale dalo se to snést. Aleš ze svého kouzelného batohu vytáhl zase nějaký kuře a sušenku (no, byl připravenej na každou situaci, tašku zřádla s sebou:-)), tak nám taky nabídnul – já jsem vyjímečně neměl hlad, což se jen tak nestává.

Konečně přijel trolejbus, tak ještě s bandou Plzeňáků nasedáme. Když jsme vystoupili, dostal jsem hlad stejně tak jako Martin, kterej celou cestu povídal jen cosi o tom, že by si dal kuře :-) Jeho sen se mu splnil po tom, co si ve stánku (ještě že tam něco takovýho, kde maj oteveřeno i v pět ráno je) objednal „stehýnka bez křidýlek a takový to zelený“, já si koupil nějakej gyros nebo co to bylo, a šli jsme na vlak. Martin ve vlaku vybalil kuře, a pustil se do něj. Předtím v hospodě se samozřejmě trošku víc opil, takže to netrvalo dlouho, a kuře bylo rozházený po podlaze v kupé a byly od něj zamaštěný i sedačky. No prostě stolování jedna radost… :-)

Za chvilku všichni vytuhli, tak jsem se natáhnul na sedačku, a spal jsem taky… Pak nám postupně začali zvonit nařízený budíky, abysme nepřejeli, a výprava byla u konce. Strakoničáci vystoupili, o pár stanic dál vystoupil i Aleš a já jsem sám pokračoval domů. Měl jsem co dělat, abych vydržel při smyslech a nedojel až do Tábora, ale podařilo se a vystoupil jsem, kde jsem měl. Opět fajn výlet s fajn lidma, a už aby se jelo na další :-)

některý fota jsou moje, některý jsem ukradl od Danči… :-)