Na již šestý ročník prachatického Rock’n’Roll Sinners jsme se těšili už dlouho dopředu – na programu pěkný kapelky, přislíbená účast od spousty známých, přespání domluvený, co víc si přát…

Pečlivě jsem si sbalil všechny věci jako zubní kartáček, triko na spaní, spacák, něco k jídlu a tak, a kolem čtvrté hodiny odpoledne jsem vyjel nabrat Milhause. S tím jsme ještě zajeli pro Áďu s Luckou, a posádka byla kompletní. Konečně vyrážíme směrem na Prachatice. V autě se překvapivě nic nesere, takže cesta docela utíká. Udělali jsme si menší zastávku na benzínce – měl jsem hlad, tak jsem si koupil bagetu a Milhaus tam sežral asi tři nanuky. Kdybyste věděli, co všechno do sebe nacpal ještě před odjezdem, divili byste se, že ještě nemá sračku… No nic, občerstvil jsem se, a mohlo se jet dál, teď už to bylo asi jen dvacet kilometrů. Za pomoci vrchní navigátorky Ádi a mojí profesionální GPS navigace (papír s cestou popsanou mým prasopísmem zastrčený v díře kde má být autorádio) úspěšně míjíme značku „Prachatice“ – jsme tu! Teď jen najít náměstí, kde máme sraz s Luckou, která nám zajistila přespání. Po chvilce bloudění a ježdění z kruháče na kruháč nás napadlo zaparkovat auto, a jít hledat pěšky. To se ukázalo jako dobrej nápad, protože jsme to našli skoro hned.

Přichází Lucka, a jde se sednout do hospody. Protože ještě budu řídit, dávám si jen Coca-colu, a nervózně pozoruju Milhause kterej si do hlavy lije točenou Plzěň a libuje si jak je dobrá. Už se na to nemůžu koukat, jdem přeparkovat auto před místo konání koncertu, ať si už taky můžu dát pivo.

Je přeparkováno, konečně si objednávám taky Plzeň. Je fakt výborná, během asi deseti minut tam posílám dvě. Už je asi sedm hodin, tak platíme a přesouváme se na místo konání, které je kousíček odtud. Pivo mi začíná nějak stoupat do hlavy, což je po dvou kouskách hodně divný, takže tuším, že to bude pěknej večer… Před klubem už stepujou Strakoničáci, tak se zdravíme, platíme vstup, a jdeme si pro další kousky. To pivo co tu měli mi teda moc nechutnalo (taky se není čemu divit, když jsem předtím dal dvě výborný plzně), ale jak tak čas ubíhal, už mi to bylo tak nějak jedno… Jdem na sál, a prohlížíme si ho s otevřenýma držkama – takhle velkej sál jsem tu teda fakt nečekal. Podium je pěkně vyzdobený dvěma nádhernýma starýma Harleyema, jejich majitelům závidím :-)

Moc lidí tu ještě nebylo, sedli jsme ke stolu a čekali, co se bude dít. Zašli jsme na rumíček – chtěli jsme malej, ale barmanka nás nakonec ukecala na velkej, a to už jsem tušil, že si ze dneška zas moc pamatovat nebudu…

Konečně začíná hrát první kapela – tuším že to byli The Blind Daters. Pěkně šlapající r’n’r z Prahy, pěkný vystoupení, viděl jsem je poprvé a rád je uvidím někdy znova.

Když jsem viděl, jak malej gangster Rafan jezdí na motorce mezi pařícíma lidma a háže po nich kelímky od piva, museli jsme se s ním s Vencou vyfotit… :-)

Druhá kapela byla tuším Carlos and his coyotes. Ti zahráli výborně, zábavnej koncert snad jako vždy… :-)

Rumový opar udělal své (no, už jsem jich v sobě měl zas o několik víc) takže pak už je to špatný, matně si vzpomínám ještě tuším na Queens of Everything, a jinak z kapel nic nevím…

Zábava je v plném proudu, popíjí se, sem tam bitka (že jo Tíšo? :-) ), sem tam rum, pohoda. Akorát mě už serou ty moje stavy, kdy nemusim ani moc pít (stačí jen piva), a nic si nepamatuju. Jestli se o mě pokouší nějakej Alzheimer nebo co, nevim… :-/

No, to se už u nás objevila Lucka z Prachatic s tím, že půjdem spát. Spaní bylo domluvený i pro Milhause, Áďu a Lucku, kteří se ale ze mě (a jim taky:-D) neznámého důvodu rozhodli spát v autě před klubem. Věci, který jsem si pečlivě doma sbalil abych k Lucce nešel jak prase jsem samozřejmě zapomněl v autě, tak jsem s sebou neměl nic. Lucka pro nás nachystala pěkný spaní u ní doma (rodiče museli být určitě štěstím bez sebe:-) ), spal jsem na posteli s Petrem z Hluboké a s Lídou. Pamatuju si, že jsem furt mlel nějaký hovadiny (vzhledem k tomu, že jsem nechal jídlo v autě jsme s Petrem plánovali že sníme Lídu, když jsem dostal žízeň, chtěl jsem prý vypít psa nebo co, no děs :-)) a pak jsme vytuhli.

Ráno v devět jsem se probudil s bolehlavem jak svině, Lída byla pryč, Petr taky nevypadal jako by mu bylo zrovna dvakrát dobře. Zazvonil mi telefon – volal Milhaus a v devět ráno se mě zeptal, jestli se sem můžou přijít vyspat. Takovej dotaz jsem v tuhle dobu vážně nečekal… :-) Řekl jsem mu že ne, že za chvíli jdem pryč. Vstal jsem, kouknu si na nohy, a co to jako je? Mám celý černý kolena, to by mě zajímalo jak jsem k tomu přišel. Snad jsem Lucce neumazal povlečení, kdyžtak se omlouvám. Chvilku s Petrem kecáme, načež jsme usoudili, že se nám chce chcát, takže potichu a lehkým krokem vyrážíme na expedici k hajzlu, o kterým nevíme kde je. Našlapujem jak když jsme to tam přišli vykrást, Lucka má totiž rodiče doma, my se s nima ještě neviděli a tohle nám nepřišlo jako vhodná příležitost jak je poznat. Záchod jsme úspěšně našli, a pak jsme se vrátili do pokoje. To už do dveří přichází Lucka a nese nám pití, rohlíky, a talíře se šunkou a zeleninou. Po ránu a asi dvanácti hodinách bez jídla to přišlo vhod.

Petrovi za chvilku jede vlak, tak vyrážíme. Na vlakáči se s ním loučíme, a pokračujem cestou k autu. Na půli cesty se loučím i s Luckou a jdu sám. V dálce vidím jak se v autě něco hýbe, takže Miloš s holkama jsou vzhůru. Předávám jim tašku s jídlem kterou mě vybavila Lucka ať jim to dám a dáváme řeč o koncertě a věcech okolo – nikdo z nich mi nebyl schopnej vysvětlit, proč chrápali zkroucený v autě, když mohli spát v pohodlí a teple.

Ještě se docela motám, ale už to není tak hrozný, jako když jsem vstal. Přesto se na řízení necítím, nejsem magor, takže jdeme pokoupit něco na zub do krámu a střízlivět.

Kecáme o kravinách, Lucka fotí fotky typu „hele důchodce“, „hele, vyplivnutý kyselý rybičky“ a tak podobně… Pak jsem na chvilku vytuhnul v autě, čehož holky využili a trošku ho vyzdobily, takže pak vypadalo jak hipísáckej dostavník z šedesátých let.

Konečně se začínám cítit líp. Jsou asi dvě hodiny, takže strhávám výzdobu, protože to kdyby viděli policajti, tak nás na sto procent zastaví s dotazem jestli jsme zdraví a střízliví, a konečně vyrážíme směrem k domovu.

Byla to výborná akce, bavil jsem se královsky. Na závěr bych chtěl poděkovat Lucce že se o nás tak postarala a poskytla nám ubytování a nakrmila nás :-) Díky, máš to u nás!