Tak letos mi to konečně vyšlo, a vyrazil jsem na 8. ročník Streetkids party do Brna. Chtěl jsem ještě vidět kámoše, kteří na koncert nešli, takže jsem musel vyrazit o den dřív, už v pátek. Ve čtvrtek asi v půl dvanáctý v noci si jdu lehnout, aby mě za čtyři hodiny probudil řev budíku. Moc jsem se teda neprospal, ale dokopal jsem se k tomu, abych vstal, a vyrazil na autobus.

Platím cestu, sedám dozadu na pětku, tu zabírám celou, a chtěl jsem se tam natáhnout a jakože budu spát, což mi ale vůbec nešlo, jako tradičně, takže jsem celou čtyř a půl hodinovou cestu čuměl z okýnka. Za Jihlavou přichází nejhorší část cesty, můj neoblíbený polotankodrom, a parodie na dálnici – D1. Daří se nám jet docela rychle, ale najednou v řidičově rádiu slyším hlášení, že na D1 se stala nehoda, je tam kolona, a právě přistává vrtulník. No, fajn… Asi za čtvrt hodiny stojíme. Po dvaceti minutách jsem si začínal říkat, že to je pěkně v prdeli, ale naštěstí už jsme se opět rozjížděli, takže to bylo ještě dobrý. Cesta už pokračovala bez problémů, takže jsem zavolal Jimimu, že jsem na místě, ať mě jde vyzvednout na autobusák.

Spolu jsme zašli do Hardset shopu, abych si koupil lístek na sobotu, pak jsme šli vyřídit nějaký Jimiho věci, došli jsme se nažrat do Kauflandu, a mohli jít konečně na pivo. Volba padla opět na brněnský Pegas, kde mají vynikající pšeničný pivo, kterýho bych se uchlastal.

Pár jsme jich dali, a dostali jsme opět hlad. Bistro u vietcongu to jistilo, dal jsem si takový ty čínský nudle nebo jak se to jmenuje, a všichni divně čuměli na mojí večerníčkovskou čepici, se kterou jsem po Brně lítal skoro celou dobu, a pořád jsem si musel stavět nový, protože chcalo jak prase, tak mi vždycky rozmokla.

Dali jsme každý několik kousků, a zrovna asi s hodinovým zpožděním přišel i Blaster. To si tak popíjíme, kecáme, až z toho máme zase hlad, takže nás Blaster začíná lákat „na vynikající žebra do jednoho hnusnýho pajzlu“. Týhle nabídce se nedá odolat, tak jdeme. Když jsme dorazili na místo, tak jsem zjistil, že Blaster asi ještě nikdy neviděl hnusnej pajzl, protože to byla úplně normální vcelku pěkná a nezahulená hospoda. Natěšený na ty super žebra si je objednávám. Barmanka mi ale zprávou, že žebra nejsou, zrovna moc radosti neudělala. No, tak jsme si dali jinej kus prasete, a to koleno. Najedl jsem se docela dobře, takže velká spokojenost.

Už je docela pozdě, Blaster jede ještě na slučák, tak se s klukama loučím, a jedu za Sosákem asi 10 km do Bílovic. Ten už mě tam se svou Pájou a deštníkem jako kráva očekával na nádraží.

Jdem sednout do další hospody, na Sokec, a leju si do hlavy další piva. Na Sokecu ale za chviličku zavírají, tak musíme zaplatit, a přesunujem se do nějakýho disko pajzlu, kde se mi teda zrovna nijak extra nelíbilo. Za chvíli odcházíme i odtud, a jdem se chystat na spaní. Cestou jsme si z nějaký Paroubkovi výkladní skříňky půjčili šálu socanů na památku, a zjistili jsme při tom, že když se uprostřed noci sype sklo, dělá to rámus.

Dávám sprchu, a po náročném dni ulehám, a těším se na zítra.

Ráno se, jako tradičně po propitým večeru, budím vcelku brzo. Dávám si něco k snídani, a už to začíná zase nanovo. Streetkids party startuje za chvíli, takže mě Sosák odvezl do Brna, až skoro k hospodě Na Tenise.

Vylezl jsem z auta, a šel samozřejmě na blbou stranu, takže jsem obešel asi tak půl Brna, než jsem našel vchod. Kdybych z toho auta vylezl a šel na druhou stranu, tak jsem vchod našel asi za dvacet metrů. No, nic… Tak jsem to tam tak obcházel, a při tom potkal další dvě plešky, co se ztratily taky. Připojil jsem se k nim, a hledáme společně.

Konečně jsme došli až skoro na místo, kde jsem vystoupil z auta, a vidíme vchod. Ale ještě je zavřeno takže jdem do Tesca, aspoň pro bagetu, protože všichni máme hlad. Když jsme se vrátili, je už konečně otevřeno, ale lidí je tu ještě pomálu. No, aspoň si můžem zabrat stůl. Usadili jsme se, dáváme piva, a kecáme, většinou o píčovinách, jak už to tak bývá. První kapela začínala hrát o dost později, než byl plán (ten byl že se hraje od půl druhý, teď už bylo asi půl čtvrtý). No co, na tohle už jsem si celkem zvyknul :-)

První kapelou byla Inseminační Stanice tuším, ti hráli místo olomouckých H.T.O., kteří nedorazili. Byla to taková muzika, co mi nic neříkala, texty o trávě fakt zrovna moc nemusím, tak jsem jen tak seděl, a poslouchal. To už se okolí hospody začínalo pěkně plnit.

Druzí v pořadí byli slovenští BeerstreetbOi!s. A to už bylo o něčem jiném, to bylo vystoupení jak má být, fakt super muzika. Hráli nějaké starší věci, co byly víc do punk rocku, a pak i něco novějšího, po změně sestavy se kapela přesunula k hardcoru. Na tuhle kapelu jsem byl hodně zvědavý, a nezklamala mě! Jeden song si s nimi střihnul i Liso z AKS.

Po nich nastoupili další slováci, Ani Krok Spät!, mnou opět hodně očekávaná kapela. To už pogo bylo v plném proudu, nad hlavou nám kolovala slovenská vlajka, svoje ještě před chvilkou černý boty jsem měl už úplně celý zasraný od antuky. Prostě druhá výborná kapela, skvělý texty, snad je obě brzy uvidím znova.

AKS končí, a po nich nastupují vyškovští The Riot. Během nich přišel onen slavný okamžik, kdy si jako zázrakem přestávám pamatovat spoustu věcí (no, prostě těch piv bylo už asi moc), takže k těm vám řeknu asi tak jen to, že zahráli takovou tu svou klasiku a opět jsem si pěkně zapařil. A hlavně mi zahráli Everywhere we go od Discipline, za což jsem byl rád, a čímž pěkně zakončili svoje vystoupení.

Tak, The Riot končí, a okno jak prase začíná. Nevím co jsem dělal (nejspíš jsem byl s někým na panácích, jestli jo, nechť se přizná kdo to byl! :-)), ale kapely Operace Artaban, The Roughnecks, Bulbulators a Crusaders si nepamatuju, což mě sice pěkně sere, ale s tím už nic neudělám. Buď jsem je prospal, a nebo jsem na ně koukal, možná na ně i pařil, ale vím z nich hovno. Nebylo by to poprvý co se to stalo, třeba se jednou dozvím kde je pravda.

Vzpomínám si až na poslední kapelu, Neparkovat Vjezd z Karlových Varů. Ti už hráli v sále uvnitř, a bylo to taky pěkný, mají fajn texty a dobrou melodickou muziku. Na podzim by měli vydat své první CD.

Kapely definitivně dohrály, a začala after party. Z repráků zněly různý vypalovačky, jako třeba Kája Gottů a podobně, spousta lidí tam pařila bez triček, jen já se klepal zimou jako ještě nikdy (to, že vzít si kraťasy nebyl nejlepší nápad jsem zjišťoval už ze začátku jak jsme seděli venku). Na zahřátí jsem si teda chtěl dát rum, kterej ale došel. Místo něj mi byla nabídnuta ořechovice. Tak jsem ochutnal, a už jsem na ní zůstal. Myslím, že jsem ještě dával nějaký panáčky s Peddym, několik s panem Kishem, a kdoví s kým ještě.

Zůstala nás tam už jen hrstka nejvěrnějších (nebo nejnalitějších, říkejte si tomu jak chcete :-)). Někdy nad ránem nás vyhostili, tak jsme se vydali hledat nonstop.

Do jednoho jsme sedli, ale za chvilku jsme šli pryč, nevím z jakýho důvodu. Možná z toho, že někdo navrhnul, že tu zná fajn punkový nonstop, a že to tam je lepší. Takže snídaně u ťamana, další přesun šalinou, a už jsme byli na místě.

Tam to vypadalo slibně, po zdech navěšený kytary, v jukeboxu, jak jsem zjistil, bylo dobrý muziky jak nasráno, takže skvělý! Sice když jsme přišli, tak jsem asi chvíli spal na baru, ale jak jsem se probral, tak to bylo super, a vůbec se mi nechtělo pryč, ani v jedenáct ráno, nebo do kolika jsme to tam vlastně byli… Muzika hrála, my se bavili a Krakoun spal jak zabitej.

Po dalších několika pivech a asi čtyřech kafích byl na programu odchod. Kluci z Varů měli v plánu se jet koupat na Prygl, tak jsem myslel, že tam zajedu s nima, jenže pak jsme se dozvěděli, že přehrada je vypuštěná, takže jsem nakonec nejel.

Dostal jsem návrh, jestli nechci jet s nima do Prahy, že mě tam hodí, měl bych pak lepší spoj domů. Jenže jsem měl věci u Sosáka v Bílovicích, tak jsem musel tam. Protože jsme cestu autem nenašli, na jedný křižovatce se loučím a vystupuju, abych do Bílovic dojel vlakem. Cestou na vlakáč jsem potkal nějakýho mladýho metaláka, co se mě na něco zeptal, už nevím na co, ale vím že jsme skončili zase v nonstopu. Chvilku jsme tam pobyli, a konečně jsem vyšel na vlak.

Sosák na mě už čeká na zastávce, a jde se do hospody na jedno. Hospoda je až někde v prdeli, cestou do kopce jako kráva, což neni po večeru v pogu a dni na nohou to pravý, ale přece jenom jsem tam došel. Dávám si jedno Starobahno a další kafe, a jdem zpátky na vlakáč, vyzvednout Páju a její ségru. Jdem odnést jejich věci k Sosákovi, kde i dostáváme trošku najíst, a můžem jít opět do hospody na Sokec… Tady jsem si dal výbornej hermelín a další kafe. Ze Sokecu jsme se večer přesunuli do toho diskoklubu, kde jsme byli předevčírem. Tady došlo pivo, a prý se to nestává zřídka, podle toho co říkal Sosák, takže si dávám lahvového Heinekena.

Hráli tam opět samý píčoviny, jak to v takových pajzlech bývá, ale koukal jsem, že muziku tam pouštějí z PC, na kterém mají internet, takže jsem dostal utkvělou myšlenku – překecám majitele, jestli bych si mohl pustit jednu písničku. To mi nakonec vyšlo pomocí výmluvy že jsem došel na točený pivo, a místo toho tam cucám nějaký chcaní z flašky, tak ať mi aspoň koukaj zahrát, takže jsem všechny za asistence youtube oblažil skladbou Perserverance od Hatebreed. Jistě měli radost :-)

Protože se to všem líbilo (nikdo nic neříkal, bylo jim to vidět na očích :-)), došel jsem tam ještě jednou. To už se majitel snažil vykroutit, ale stejně jsem ho přemluvil. Akorát jsem zapomněl co jsem to chtěl pustit, tak jsem tam dal aspoň Beat the bastards od The Exploited. Všichni tam zas koukali jak telata, ale co. Páji ségře jel za chvilku vlak, tak jsme museli jít. Potěšila mě slečna, která, ač obklopena samýma disko slizákama se mě zeptala, jestli to co hrálo byli The Exploited…

Tak, jdem k Sosákovi před barák pro věci, žhavíme „Korejca“ (Daewoo Nubira :-)) a vyrážíme do Brna. Na cestu jsem dostal dalšího lahváče ze Sosákových zásob. V Brně vysazujem Páji ségru, a jede se zpět do Bílovic, po asi 36 hodinách se konečně normálně (tzn. ne někde v nonstopu na baru nebo na Streetkids někde kdoví kde) vyspím. Jediná vada na kráse tohohle plánu bylo to, že jsme museli vstávat v osm, aby se sosák dostal včas do práce. To se daří, snídám, a sedáme do auta.

Brno projíždíme takovýma zkratkama, že kdybych tam jel sám, tak se už nikdy nedostanu domů. Jsem vykopnut u autobusáku na Zvonařce, loučíme se, a jdu na bus.

Sice jsem se místo v neděli vrátil až pondělí, cesta přes tu sračkovou věc co se tváří jako hlavní dálnice ČR byla opět na hovno, zase se mi v buse nepodařilo usnout, ale byl to velice podařený výlet. Tímto zdravím Jimiho, Blastera, Marka, Sosáka, Páju a její ségru, ty dva co jsem s nima šel a jména zapomněl (ozvěte se jestli to budete číst :-)), Neparkovat Vjezd a zbytek Karlových Varů, Prahu, Plzeň, Brno a Budějovice :-) A jestli jsem na někoho zapomněl, tak sorry, snad to nějak psychicky unesete :-) A děkuju Sosákovi za ubytování, navigaci a tak…