Původně jsem myslel, že tuhle akci z důvodu nedostatku prachů vynechám, abych něco pošetřil, ale asi ve čtyři jsem mluvil s Milhausem, kterej mě začal přemlouvat, abych jel taky. Po dlouhém, asi tak dvouminutovém přemlouvání jsem řekl, že teda jo, ale že vezmu auto a nebudu chlastat, tak ušetřím aspoň pár stovek, a domů se vrátím v použitelným stavu – druhej den dopoledne jsem musel jet pryč.

V půl sedmý už stojím u Milhause před barákem, a jede se. Ještě dávám na benzínce tomu mýmu vehiklu trošku napít naturalu, a letíme přes Písek směrem na Strakonice. Nevím co se stalo, ale za značkou „Písek“ mi skoro přestalo brzdit auto. Před Strakonicema jsem zkoušel sešlápnout brzdu na podlahu, a skoro nic se nestalo, takže jsem z tý jízdy neměl zrovna dobrej pocit. Ve Strakonicích jako zázrakem začalo brzdit jako předtím. Musím to dát k autodoktorovi, protože s tímhle jezdit, to je o držku. Ve městě jsme potkali kluky z Abstinenčních Příznaků, šli z práce rovnou do hospody, takže jsme aspoň pokecali a zeptali se na cestu ke kulturáku. Nasměrovali nás správně, našli jsme to na první pokus.

V kulturáku ještě probíhala zvukovka, během které se dovnitř nepouštělo, tak jsme sedli na schody ke strakoničákům. Za nechápavých pohledů jsem vypil kefír, kterej jsem si koupil před odjezdem, a už jsme mohli dovnitř.

Kupuju Matonku a sedám si ke stolu ke kamarádům z Písku. Jako první hraje nějaká podivná německá kapela, která míchá několik stylů od punku přes blues. Výsledkem tohohle mixu je, že se to nedá poslouchat, takže jen tak udiveně koukám. Tahle kapela se mi na akci podobnýho ražení opravdu moc nehodila…

Konečně dohráli, a jako druzí nastupují Streetmachine z Pardubic. To je kapela, na kterou jsme přijeli. Sice tam teď proběhly velký změny v sestavě, byl jsem od nich dost odrazovanej, že už to prostě není ono, ale přesto jsem se těšil. Už zvuková zkouška dávala tušit, že to nebude nic hroznýho. Po první písničce obavy zmizely úplně, sestava je naprosto skvělá.

Dokonce jsem si i trošku zapařil, což většinou když jsem střízlivej nedělám. Zahráli jak starý, tak i novější songy, pak jsme si je ještě vyřvali zpátky na několik přídavků. Prostě super koncert, skvělej hardcore, musím je co nejdřív vidět znova…

Poslední kapelu, Krucipüsk, jsem doteď moc neznal, snad jen ten název a jednu písničku, takže jsem na ně koukal z povzdálí. Pod podiem se na ně shromáždil slušnej dav, ostatním lidem se to asi líbilo, ale mě to nijak nenadchlo… Divná hudba s ještě divnějším zpěvákem, nebylo to nic pro mě. Jo, jedna písnička se mi myslím líbila, ale jinak to byla hrozná nuda.

Když dohráli, ještě chvilku se popíjelo, a pak nás z kulturáku začali vyhánět, že zavírají. Došli jsme klukům pomoct odnosit aparaturu do auta, Tíša si zaskejtoval na vozíku co byl pod reprákem, a dohodli jsme se, kam půjdem dál.

Lokál byl vybrán, sice to bylo kousek od kulturáku, ale u hospody byl velké parkoviště, tak proč toho nevyužít a pak se vracet pro auto zpátky… Potřeboval jsem ale někoho, kdo mě tam navede po silnici. Toho se ujmuly Jarča s Jitkou, kterým se nechtělo jít pěšky… :-)

Úspěšně jsme dojeli, zaparkovali a šli dovnitř. Moc místa tam nebylo, jen jeden stůl, kam se vešlo pár lidí, zbytek se tísnil u baru. Byl to ale výbornej večer, byla sranda, a nijak mi nevadilo, že tam sedím o takových chcankách jako je Matonka a Bonaqua.

To už ale ale bylo asi půl čtvrtý, a zavíralo se i tady, takže jsme se rozloučili s kamarádama, nalodili se do pekelnýho stroje a jeli směrem domů. Byla to velice zábavná cesta, protože rádio v autě nemám, a Milhaus asi po pěti minutách nadávání na všechno možný vytuhnul. Navíc si ustlal tak šikovně, že mi furt strkal koleno k řadící páce, takže zařadit pětku, skoro nešlo.

No, bylo to pěkný, a někdy příště (třeba za tejden :-) ) znova…

Fotky kapel jsou ukradený od Monči, snad jí to nebude vadit. Já měl sice půjčenej Milhausův foťák, když se mi ten můj minule rozbil, ale jak nepiju, tak mě nebaví fotit, takže skoro nic nemám…