V sobotu 3.5. 2009 měla přijít očekávaná událost – měl k nám zavítat kníže pornofolku, pan mistr Záviš ze Znojma. V Klabu, kde se akce konala máme díky Jendovi zamluvený stůl pro asi deset lidí. Akce má začít od osmi, takže na sedmou už jdeme sednout s tím, že ještě trošku popijem. Jak jsem se blížil ke vchodu, slyšel jsem nechutnou parodii na hudbu (nějaký výběr takových těch disko(s)hitů co se teď hrajou rádiích), která se linula z repráků. Řvalo to tam jako kráva, což nebylo nic pro moje uši. Myslel jsem, že si dám nějaký to pivo a nějak to zkousnu.

Pivo tu nebývá nic moc (teda, byl jsem tu asi 3×, tak ho třeba maj hnusný jen když tam přijdu já, nevim), tak jsem si připlatil a dal si Heineken s tím, že to bude trošku lepší než standardní Krušovice co se tu točí. No, trošku jsem se spletl, Heineken chutnal taky jako výplach z trubek. Dal jsem pak ještě 2× malý Krušovice. Musel jsem se hodně přemlouvat abych tu chcanku vůbec vypil, a už jsem si chtěl objednat radši Kofolu. Pak Jenda přišel se spásným nápadem – vyzkoušet to poslední co tu mají – černé pivo. To mi naštěstí zachutnalo, tak jsem na něm zůstal už celý večer.

To už se ale za okny mihnula postava s dámským doprovodem a kytarou na zádech. Záviš asi v půl osmý dorazil a šel si sednout do salonku dozadu. Čas ubíhal, rádobymuzika hulákala, piva přibývaly…

Záviš začal hrát s asi hodinovým zpožděním. Zasednul na židli k podiu, jestli se tak ta plocha metr na metr s uprostřed šikovně umístěnou tyčí dá nazvat, a už z repráků zněl Starý kokot, úvodní písnička. Tahle „hospoda“ není dělaná na koncerty, místa málo, a navíc jsme měli stůl za rohem, takže jsme viděli velký hovno. Museli jsme si teda jít stoupnout. Po dohrání prvního setu, který obsahoval i jeden výborný nový song Čepice, si Záviš dal „jednu ze svých četných přestávek“. Ještě před ní však stačil zarecitovat několik svých básniček, které stály za to :-)

Mistr si jde oddechnout do salonku, a z repráků se opět linou podivné ušitrhající zvuky jako když jsme sem přišli…

Asi po dvaceti minutách přichází Záviš zpět na „podium“ a opět to rozjíždí. Zahrál i mojí oblíbenou Nenázvuhodnou prasečinu, a další hity, jako je Anděla a podobně.

Následuje ještě jedna přestávka, a po ní poslední set obsahující mimo jiné i skvělou Cukrářskou. Příjemná tečka za celým vystoupením, musím poděkovat majiteli Klaba, že sem Záviše pozval…

Platím, a chci jít domů, ale Vlčák mě začal tahat do jeho oblíbeného disko hampejzu, kam chodím jen když mám už fakt dost.

Jdu s ním, pod podmínkou že mi tam koupí lahvovou Plzeň, protože v tomhle podniku maj nejhorší „pivo“ ve městě. Tam jsem si dal jednu Plzeň, jednu vodu a asi ve dvě ráno mizím pryč, protože to tam stálo za píču jako vždycky…